Tom Kaulitz: Jak být správný sukničkář v 10 lekcích (10. diel + Epilogue)

27. srpna 2012 v 16:00 | P.2K |  FF Tom Kaulitz: Jak být správný sukničkář v 10 lekcích
'Nikdo nechce být sám. Raději se zamilujte.'

Autor: Crazy.DE.Bill


Myslela jsem si, že napsat článek z těch několika hodin povídání s Tomem bude hračka. Sice už jsem měla něco hotové, co jsem si dělala průběžně, ale většinu těch keců jsem musela přepsat na papír a pak teprve z toho něco tvořit, takže jsem se přes víkend dostala sotva do poloviny. Navíc jsem v pondělí přišla do práce unavená a neodpočatá.
Stavila jsem se v kuchyňce pro občerstvení pro Toma a udělala si silnou kávu, aby mě probrala. Doma jsem si dala taky jednu, ale asi to bylo málo.
Když jsem se usadila v konferenční místnosti a čekala, než Tom přijde, ještě jsem uvažovala nad svým článkem. Nebo spíš nad NAŠÍM článkem. Začínala jsem z toho být nervózní. Co když se to šéfové nebude líbit a neschválí mi to? To by bylo docela v háji...
"Dobré ráno slečno novinářko." pozdravil mě vesele Tom, jakmile vešel do místnosti. V ruce držel dva kelímky s kávou. "Aha, ty už kafe máš." poklesl mu úsměv, když si všiml hrnečku přede mnou.
"Ale dneska ho budu potřebovat." vzala jsem mu jeden kelímek z ruky. "Jo ahoj." usmála jsem se na něj. Když je to naše poslední setkání, budu na něj milá.
"Tak jo." posadil se naproti mě. "Ale je to lattéčko, oříškový."
"Jo, to mám ráda." napila jsem se. Chutnalo vážně výborně.
"Co sis pro mě nachystala na naši poslední pracovní schůzku?" zeptal se zvědavě a napil se z kelímku.
"No, musíš se dneska nějak přiznat, že bys raději holku na vztah než na jednu noc."
Přikývl. "A jak to uděláme?"
"Už jsem nad tím přemýšlela." zapnula jsem diktafon. "Prostě jen odpovídej jako vždycky."
Zase přikývl.
"Takže napadlo mě, že bys mi řekl, jaký vidíš výhody ve vztahu na jednu noc a jaký v dlouhodobým vztahu. To bysme potom porovnali a bylo by to."
"To není blbej nápad." řekl uznale. "A těch výhod má být víc u dlouhodobýho vztahu, nejspíš, že?"
"Jo, nejspíš." zasmála jsem se. "Tak povídej. Můžeš začít tím, co vidíš jako výhody vztahu na jednu noc."
Na chvíli se zamyslel. "No tak člověk si užije a nikdo nečeká žádný závazky. Nemusí nic vysvětlovat, když je další večer s nějakou jinou. Nikdo ho nijak neomezuje a může si dělat co chce."
Pečlivě jsem si dělala poznámky. "To jsou čtyři, prozatím. ještě něco tě napadá?"
"Asi ne." zavrtěl hlavou.
"Tak teď výhody toho dlouhodobýho vztahu." pobídla jsem ho. Vážně mě zajímalo, co k tomu vymyslí, když vlastně žádnej opravdovej vztah ještě neměl. Nebo o tom aspoň nevím.
"Jasně. No tak u dlouhodobýho vztahu se má člověk ke komu vracet. Taky má zaručenej sex skoro kdykoliv. A v dlouhodobým vzahu to asi nebude jen sex, ale bere se to trochu jinak." dlouhou chvíli mlčel. Měla jsem strach, aby se mu nezavařily mozkový závity.
"Ještě něco? Máš jen tři. U jednorázkovek čtyři." bavila jsem se tím.
"No jeětě snad, že v dlouhodobým vztahu nemůžeš nic chytit, když jsou oba věrní. U vztahu na jednu noc taková jistota není." zašklebil se.
"Vlastní zkušenost?" zvedla jsem pobaveně obočí.
"Ne, prokrista!" smál se.
"Fajn. Tak ještě něco vymysli, máš to čtyři ku čtyřem."
"Přemýšlím." klepal prstama o stůl. Znervózňovalo mě to, ale nechala jsem to být. "Víš, co míš od toho druhýho čekat, když spolu chodíte už dýl. A taky pak třeba holka může svést svýho přítele, aniž by utrácela za luxusní prádlo, ale zvládne to i ve vytahaným tričku." usmíval se. Nejspíš se mu ta představa líbila.
Zatleskala jsem mu. "Šest čtyři, a ani to nebolelo, co?" culila jsem se na něj. "Líbí se ti ty výhody vztahu?"
Přikývl. "Už nějakou dobu jo."
"Takže přiznáváš, že bys už taky chtěl holku, se kterou by ti bylo fajn a nebylo by to celý jen o sexu, a už vůbec ne na jednu noc?" vyslýchala jsem ho dál, i když jsem odpovědi už dávno znala.
"Přiznávám." zasmál se. "Nebránil bych se tomu."
"A nevadí ti, že kdyby sis našel dívku, přišel bys tak o svou pověst svůdníka?"
"Ne." zavrtěl hlavou. "Alespoň by viděla, co jsem pro ní schpný obětovat. A taky by věděla, že není jen tak obyčejná, když už bych tohle pro nějakou obětoval."
"Vidíš to, to by bylo romantický." smála jsem se. "Jednou nějáká holka řekne: Jsem dívka Toma Kaulitze. Kvůli mě se vzdal své kariéry holkaře."
"To není vůbec vtipný." mračil se na mě, ale jen těžko udržel pevnou tvář. "Náhodou je to vážně romantický. Která holka se může chlubit tím, že sám Tom Kaulitz kvůli ní nechal všechny ostatní holky?"
"Až taková bude, chci si s ní potřást rukou. Že mě s ní potom seznámíš?" vtipkovala jsem. Ale na druhou stranu bych ji vážně ráda poznala.
"Třeba to budeš ty, tak nebude třeba seznamování." usmíval se na mě jedním ze svých svůdných úsměvů.
"Na to přesně čekám." řekla jsem ironicky. "No, chceš ještě něco říct k našemu rozhovoru?" odbočila jsem raději zase jinam.
"Asi ne. Nic mě nenapadá. Ale kdyby náhodou, tak ti ještě řeknu nebo napíšu mail."
"Dobře. Takže to asi bude všechno." Natáhla jsem se pro svůj diktafon a vypnula ho. Potom jsem ho strčila do kabelky.
"Opravdu všechno? To je škoda. Chodil jsem sem rád." vypadal, jako by to myslel vážně. Snad se mi tu nerozbrečí.
"Budeš mít lepší věci na práci. Třeba budeš moct dýl spát." usmívala jsem se. Byla pravda, že se mi taky bude stýskat po tom, jak mě na začátku prudil.
"Tak to jo, na to se těším, až nebudu muset vstávat v devět." věnoval mi svůj další dokonalý úsměv.
"No tak já tě asi nebudu dýl zdržovat a rozloučím se s tebou." stoupla jsem si.
"To už mě vyhazuješ?" zeptal se a postavil se taky.
"Ježiš, to ne. Copak tu chceš sedět dál? Můžem na sebe kiukat jak dva pitomci a mlčet třeba několik hodin." smála jsem se. To by bylo vážně duchaplné.
"Dobře, tak teda půjdeme." taky se smál. "A když tě pozvu teď na drink zase mě odmítneš?"
Naklonila jsem hlavu na stranu a podívala se na něj. "Ne tak úplně. Bude ti stačit, že tě na ten drink pozvu já, jestli ten článek šéfová schválí?"
S úsměvem přikývl. "Asi mi to bude muset stačit. Dáš mi na sebe číslo, abysme se mohli domluvit?"
Vytáhla jsem z kabelky svou vizitku a podala mu ji. "Tak se mi ozvi. Ale není to rande!" upozorňovala jsem ho.
"Samozřejmě, že ne." culil se na mě. "Tak já půjdu."
"Jasně, díky za rozhovor."
"Nemáš za co. Tak ahoj." na rozloučenou mě krátce objal. Jeho vůni jsem cítila ještě chvíli po tom, co zmizel ve dveřích. Usmívala jsem se jako blbeček, jen jsem nevěděla, jestli to je proto, že mám dobrej pocit z toho rozhovoru, nebo proto, že blbeček vážně jsem. Proto jsem si raději vzala svoje věci a šla do své kanceláře pracovat na článku, který mi snad vynese lepší pracovní místo a vyšší plat. A taky schůzku s Tomem, která v žádném případě není rande.
Epilog
Seděla jsem zase ve své oblíbené kavárně, u svého oblíbeného stolu a popíjela vanilkové latté. Moje oblíbené. Každou chvíli můj pohled zabloudil k velkému skleněnému oknu. Bylo skoro třičtvrtě na šest, ještě čtvrt hodiny a cukrárna bude zavírat. Už jsem plánovala, že se prostě zvednu a půjdu domů, když se vchodové dveře konečně otevřeli a v nich stál Tom. A to jsem si myslela, že přece jen umí chodit přesně.
"Ahoj, omlouvám se, ale nevěděl jsem, že cestu, kterou běžně jezdím deset minut pojedu půl hodiny. Dva bloky odtud je objížďka a nikdo mi to neřekl."
"Ahoj, v pohodě, ale jestli si chceš něco dát tak pohni, protože za čtvrt hodiny tu zavírají." upozornila jsem ho. Rychle si šel něco objednat, a pak se vrátil ke mě.
"Tak už mi to ukaž, nenapínej mě." usmíval se. Zašmátrala jsem v kabelkce a on se zatím posadil vedle mě. Vytáhla jsem tvrdé desky s logem Cosmopolitanu.
"Šéfová z toho byla nadšená, takže jsem zvědavá, co na to řekneš ty." prodlužovala jsem jeho chvíli napětí.
"No tak to otevři!" řekl napjatě a natěšeně zároveň. Vypadal jako malý dítě při rozbalování vánočních dárků.
Přestala jsem ho napínat a otevřela desky. Tom mi je div nevyškubnul z ruky, aby si to mohl sám prohlídnout. Hned si prohlížel svoje fotky a četl celý článek. Ani si nevšiml, že mu mezitím donesli jeho latté. V plastovém kelímku. Nejspíš už čekali jen na to, až odtud vypadneme, protože jsme byli poslední návštěvníci.
"Už sis to doprohlídl?" zeptala jsem se po pěti minutách. Neřekl mi k tomu ještě ani slovo.
"Počkej." odbyl mě. Začala jsem si tedy zatím aspoň sbírat svoje věci.
Konečně desky zaklapl a vrátil mi je. "To je prostě úžasný! Tys to napsala úplně perfektně! Takhle bych ty věty v životě z pusy nevypustil, všechno jsi doladila a přitom je to všechno dokonale pravdivý! To se ti vážně povedlo!" usmíval se na mě jako měsíček na hnoji. Jemu se to snad líbilo ještě víc, než šéfové.
"No tak to díky." potěšeně jsem se na něj usmála. "Tak si ber to kafe a odcházíme, už mají zavíračku." upozornila jsem ho a oblékla jsem si mikinu.
"To už mi jako dáváš košem? Co ten drink?" zakroutila jsem hlavou a s psměvem na tváři vyšla ven. "Slíbila jsem ti přece, že jestli to vyjde, tak tě sama pozvu na ten drink. A když jsi ještě k tomu s tím článkem tak spokojený, asi ti koupím rovnou dva!" měla jsem z toho radost.
"Abych nebyl, když jsi to tak perfektně vystihla v deseti lekcích. Za to měli rovnou udělat šéfovou tebe."
"Nech toho, ty lichotníku." dnes jsem to byla já, kdo rozdával úsměvy na všechny strany. "Raději mi řekni, kam půjdeme na ten drink? Moment, ty jsi tu vlastně autem, ne?"
Zakroutil hlavou. "Přijel jsem taxíkem. Přece nebudu řídit, když máme jít slavit! Znám jeden skvělej klub a ani to není daleko odtud." řekl a už zastavoval jednoho ze žlutých taxíků. Nasedli jsme a nechali se odvézt do klubu, který Tom vybral. Znala jsem ho, ale nikdy jsem tam nebyla.
"Co piješ?" zeptala jsem se, když jsme stáli u baru. "Co třeba nějakej míchanej koktejl, ať to stojí za to?" usmívala jsem se. Na to, kolik bylo hodin, tady bylo docela narváno.
"Sex on the beach."
"Nic jinýho jsem ani nečekala." smála jsem se. Objednala jsem ho i pro sebe.
"Tak na tvůj úspěch a naši společnou práci." přiťukli jsme si.
"Díky. Taky mi to dalo zabrat." napila jsem se. Šli jsme si sednout do jednoho z prázdných boxů. Popíjeli jsme naše koktejly a bavili se. Bylo to fajn, když jsme se bavili jen tak o blbostech a já nemusela dávat pozor, dělat si poznámky a všechno to kolem.
Když jsme dopili, skočila jsem pro další dva koktejly, jak jsem slíbila. Nebyla jsem na alkohol zvyklá, takže na mě začínal působit už ten první. A když Tom donesl další drinky s tím, že mě taky musí pozvat, už jsem byla vážně veselá. Dokonce jsem ho donutila jít tancovat. Ale po tom všem alkoholu jsem byla brzo společensky unavená, takže když jsme si šli zase sednout, málem jsem usnula v sedě.
"Vstávej, odvezu tě domů." šťouchl do mě Tom, když už jsem se mu chtěla uvelebit na rameni.
"Mě se ještě nechce." protestovala jsem. Chtěla jsem dál slavit. Jenže on se mě na nic neptal, protě mě chytl za pas, vytáhl mě na nohy a vedl ven. Čerstvý vzduch mě naštěstí trochu probral. Sice nebyla zima, ale když jsme čakali na taxík, slabý vítr mě donutil lehce vystřízlivět.
"Omlouvám se, nejsem zvyklá pít. A ty tvoje drinky mě dorazily." dvedla jsem to na něj.
"To je v pohodě." usmíval se.
"Víš, že mi ty tvoje úsměvy už pěkně lezou na nervy? Už od naší první schůzky." začínala jsem být upřimná. Ach ten alkohol...
Tom se ale zase smál. "To je od tebe hezký."
"Ne, vážně. Ale to je jedno. Přežila jsem to." mávla jsem nad tím rukou.
"Ještě že tohle není rande, jinak bych se urazil." dál se na mě culil.
"Teď už můžeš, rozhovor s tebou už mám, tak mi to nevadí." teď jsem se smála i já. Naštěstí už přijelo taxi, takže jsem do něj nastoupila, aniž bych se přesvědčovala, že je vážně naše. Tom mě ještě k tomu musel chytat, protože jsem neodhadla vzdálenost a málem si sedla na chodník.
"Ty jsi fakt opilá." posmíval se mi.
Nadiktovala jsem řidiči svou adresu. "Ty jsi taky, tak mě nech žít." vyplázla jsem na něj jazyk.
Tom se mě snažil celou cestu bavit, abych tam náhodou neusnula. Náhodou se mu to podařilo. Když jsme zastavili před domem, kde jsem bydlela, vystoupil taky a pomohl mi dovnitř. Výtahem jsme jeli až do desátého patra.
"Doufám, že nečekáš, že tě pozvu dovnitř. Nic nebude." na tváři se mi objevil pobavený úsměv. Možná bych měla přestat tolik mluvit.
"Nebylo to rande, takže to nemůže ani nijak pokračovat." ujišťoval mě s úsměvem. "Já se jen přesvědčím, že jsi došla až domů. Nechci tě mít na svědomí."
"Tak dobře." zastavili jsme v mém patře. Klíč do klíčové dirky se mi podařilo strčit až na třetí pokus. Otevřela jsem dveře a otočila se na Toma. "Už jsem doma. Takže už mě nebudeš mít na svědomí a můžeš jet taky domů."
"Však se neboj, dole pořád čeká taxikář, tachometr mu jede a já mu nedal ještě ani cent." očividně se bavil tím, jak jsem ho pořád vyháněla a ujišťovala, že nic nebude.
"Fajn, tak ať moc neplatíš. Děkuju ti za hezkej večer a taky za zítřejší opici. Dobrou noc." přiopile jsem se na něj ještě usmála.
"Nemáš za co." smál se. "Dobrou noc." Na nic nečekal a vracel se zpátky k výtahu.
"Počkej!" křikla jsem na něj dřív, než jsem si to stačila rozmyslet. Zastavil se a otočil se na mě. Přešla jsem těch pár kroků k němu a zastavila se až těsně před ním. Zvedla jsem k němu oči a pak ho políbila. Sice to trvalo jen chviličku, ale i tak se mi z toho znovu zamotala hlava.
"Tohle nemění nic na tom, že to nebylo rande." promluvila jsem jako první. Oba jsme se na sebe culili jak dva pitomci.
"Jasně, že ne." řekl vážně. "Až se z toho vyspíš, zavolej mi. Možná bysme se na tom rande přece jen mohli domluvit."
"Možná." zdůraznila jsem. "Tak dobrou noc." dala jsem mu ještě jednu letmou pusu, a pak jsem se rychle otočila na patě a zaplula do mého bytu dřív, než jsem ještě stihla udělat nějakou hloupost. Dala jsem si rychlou sprchu a pak zalezla do postele.
Takže se mi povedl nejen článek, ale i sblížit se s Tomem. S tím nesnesitelným namyšleným idiotem, se kterým jsem se vídala na začátku. A s tím docela milým klukem, se kterým jsem mluvila při posledních setkáních. A pak že to jsou ženy, kdo je komplikovaný. No, když už nic, alespoň jsem měla šanci poznat toho Toma, který se skrýval za maskou lamače dívčích srdcí. A že to vážně stálo za to.
 


Komentáře

1 RsM_YinYang RsM_YinYang | Web | 27. srpna 2012 v 23:03 | Reagovat

*
Takové milé gesto,hah.))) Oříškové latté jsem snad ještě nikdy nepila,musím vyzkoušet!.))
'Sex on the beach' jsem si taky vždycky chtěla dát,jestli je tak dobrý jak zní,ale zatím se mi to nepodařilo!!.DDDDD
No páni,co mi jen k tomu příběhu chybí,je ten zhotovený rozhovor s Tomem,který jsem tak chtěla vidět,ale jinak..no twin,páni!! Musím napsat,že tohle bylo to nejlepší,co jsem od tebe četla,opravdu!!.)))

2 Alisr Alisr | 28. srpna 2012 v 17:18 | Reagovat

Dufam ze tato ff bude mat wela pokracovani :D

3 RsM_YinYang RsM_YinYang | Web | 28. srpna 2012 v 21:26 | Reagovat

*
[2]: Jde vidět,že jsi to asi nečetl/la nebo nepochopila název příběhu.
Ale tak neva!.DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama